Rozhovory

Příběhy pacientů: HHC, CBD a potíže se spánkem

Někteří profesionální sportovci neužívají konopí kvůli svalové regeneraci a léčbě bolesti či otřesů mozku, jak je to běžné v kontaktních sportech za oceánem. Zvláštní kapitolou jsou potíže se spánkem, které nastávají během dlouhých cest s posunem času. Max je několikanásobný mistr světa v kulturistice a právě kvůli nespavosti vyzkoušel HHC, aniž by tušil, kam to povede.

Máte s konopím dlouhodobější zkušenosti?

Po první zkušenosti v mládí mě účinek spíše odradil, celou dobu jsem si přál, ať už to skončí. Po jedenácti letech jsem se rozhodl dát konopí druhou šanci. Tentokrát jsem byl při aplikaci opatrnější. Zjistil jsem, že pokud se to nepřehání, účinek výrazně zesiluje pocity a emoce, a to jak pozitivní, tak negativní. Hlavním přínosem byl dozvuk, který se dostavil po několika hodinách v podobě tvrdého spánku. Jako člověk, který dlouhodobě trpí problémy s usínáním, jsem to velmi ocenil. Protože jsem se dočetl, že konopí je rizikové pouze pro ty, kdo trpí nějakou formou duševní poruchy, jako je schizofrenie, chronická deprese a podobně, rozhodl jsem se pro pravidelnou kontrolovanou aplikaci.

Probíhala samoléčba hladce?

Během dlouhodobého užívání bylo jediným problémem zvýšení tolerance receptorů, což mělo za následek, že k dosažení požadovaného účinku bylo nutno zvyšovat dávky. Snažil jsem se to řešit několikadenními přestávkami, ale původní problém s usínáním se tím ještě více zhoršoval.

CBD mi pomohlo vytěsnit syntetické kanabinoidy a obnovit funkci spánkového systému.

Přestávky jsem proto plánoval se stále menší frekvencí, a přestože se píše, že konopí není návykové, vyvinula se u mě forma nepřímé závislosti. To pro mě bylo nepřijatelné, rozhodl jsem se s tím skončit. Po několika týdnech, které nebyly jednoduché, jsem se dokázal vrátit ke svému původnímu spánkovému standardu.

Jak jste se dostal k HHC?

V domácím prostředí jsem se dokázal vyspat, ale na dlouhých cestách do zahraničí, kdy docházelo ke změně prostředí nebo změně času, jsem trpěl nedostatkem spánku. Pokud jsem cestoval někam, kde noc začínala přibližně v době, kdy už doma končila, v noci jsem prakticky oka nezamhouřil. Psychicky jsem se s tím dokázal vyrovnat tak, že jsem to bral jako dočasný stav, který skončí po návratu domů. Byla to daň, kterou jsem byl ochoten zaplatit za to, že jsem profesionálním sportovcem. Na jedné soutěži jsem se pak setkal s kulturistou, který měl stejné problémy. Ukázal mi, jak to řeší on. Jenže jsem byl uveden v omyl a informace, které jsem od něj obdržel, by se daly nazvat polopravdami.

Nevěděl jste, že se jedná o HHC?

Nevěděl. Bylo mi řečeno, že se jedná o CBD, které se aplikuje v jiné formě než tradiční kapky. Ty jsem si kdysi pořídil a na můj spánek neměly žádný vliv, takže jsem byl dost skeptický. Protože jsem se mylně domníval, že se jedná o přírodní formu klasického CBD, rozhodl jsem se to vyzkoušet, aniž bych znal konkrétní rizika.

V jaké formě jste HHC užíval a s jakými účinky?

Užíval jsem ho v podobě vaporizačního pera s vyměnitelnými náplněmi. Uvnitř byla hustá tmavá esence, která barvou připomínala běžné CBD kapky. Účinkem jsem byl hodně překvapen. Bylo to maximálně efektivní. Při aplikaci v kteroukoli denní či noční dobu se kýžený spánek dostavil během několika minut. Díky tomu byly dvanáctihodinové nekonečné lety přes oceán bezproblémovou záležitostí. Jako kulturista jsem poslední dva dny před registrací do soutěže kvůli váze nejedl ani nepil, ale stačilo si v letadle dojít na záchod, vytáhnout pero a celý let jsem prospal jako nemluvně. Přizpůsobit se časovému posunu byla taky hračka, stačilo si dát pero před spaním. Tehdy jsem si naivně myslel, že mám problémy se spánkem vyřešené do konce života, a postupně jsem začal tohle „řešení“ doporučovat i ostatním. To, že se jedná o polosyntetický kanabinoid, jsem zjistil až po více než roce užívání.

Vyskytly se v průběhu času nějaké problémy?

Asi po dvou měsících se objevil jeden z vedlejších účinků. Pozdě v noci jsem se probudil s ostrou bolestí v břiše a šel zvracet. Návaly zvracení pak přicházely každých dvacet minut. Začal jsem být dehydratovaný a nezbývalo mi než jet do nemocnice. Lékař vyhodnotil, že jde o otravu žaludku, a poslal mě domů. Každých pár měsíců se ale stav opakoval. Vždy to trvalo asi patnáct hodin a pak se to vrátilo k normálu. Nechal jsem si udělat gastroskopii, ale v žaludku mi nic nenašli. Potom se u mě objevil další vedlejší účinek, a to občasná ztráta kontroly nad tělesnou teplotou.

Léky na poruchy spánku, které jsou současné medicíně k dispozici, můj problém vůbec neřešily.

Často mě v noci probudila strašná zimnice. Po nějaké době jsem začal spát v županu. Nejhorší to bylo po tři čtvrtě roce užívání. Večer jsem sice dokázal usnout, ale spánek už nebyl tak hluboký jako dříve. Noci se mi zdály stále delší, byl jsem čím dál nevyspalejší. Postupně jsem přestal spát úplně a zvracení a zimnice pokračovaly v pravidelných intervalech. Podstoupil jsem komplexní vyšetření na soukromé klinice, ale bez úspěchu. Trvalo rok, než jsem zjistil skutečnou příčinu svých potíží. Dozvěděl jsem se o existenci syntetických kanabinoidů a o tom, jaké mají vedlejší účinky. Tak jsem přišel na to, že jsem více než rok neužíval přírodní CBD, ale polosyntetické HHC.

Jak se vám podařilo HHC vysadit?

Okamžitě jsem se zbavil všeho, co jsem měl doma. Jenže syntetické kanabinoidy se vážou v tukové tkáni a i přes úplné vysazení zůstávají v těle ještě několik týdnů, takže dva měsíce poté jsem prošel ještě jedním cyklem zvracení a bolesti. Horší ale bylo, že jsem pořád skoro vůbec nespal. Kdykoli jsem měl pocit, že usínám, jsem se po několika minutách probudil. Snažil jsem se to řešit tak, že jsem pil čaje z meduňky, kozlíku a chmele, zkoušel jsem před spaním alkoholické pivo, teplé mléko s medem, ale nic nezabíralo. Nakonec jsem sáhl po sedativech, ale ani ta mi nepomohla. Navštívil jsem obvodního lékaře, pak neurologa, ale nevěděli si rady. Postupem času jsem začal uvažovat o sebevraždě. Naštěstí jsem se seznámil s jedním veterinářem, který mi poradil, jak tento stav normalizovat s pomocí CBD.

V jaké formě užíváte CBD a jak často?

Původně jsem měl kapky na den, které jsem užíval ráno a v poledne, a kapky na noc, které jsem užíval před spaním. Vždy jsem si je nakapal pod jazyk a počkal pět minut, než jsem je zapil vodou. Cílem bylo vytěsňování syntetických kanabinoidů přírodními a zároveň obnovování funkce spánkového systému. Asi po deseti týdnech užívání jsem zaznamenal výrazné zlepšení, a přestože intervaly spánku byly stále krátké, začal jsem mít sny, a tak jsem věděl, že po dlouhé době konečně začínám spát. Dnes užívám kapky pouze půl hodiny před spaním a snažím se omezit dávky na minimum.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/

Alexander Račkovič: Nepodléhejme předsudkům a propagandě

Je ze Slovenska, ale nechybí na žádném českém konopném veletrhu. Vystupuje v debatách, šíří osvětu, ale také organizuje rozesílání pohlednic konopným vězňům. Proč? Přece aby jim nebylo za mřížemi tak smutno a aby věděli, že v tom nejsou sami. Alexander Račkovič je zakladatelem Občanského sdružení #freepepo, které usiluje o nápravu konopné legislativy nejen na Slovensku.

Proč si ještě neemigroval do Česka?

Žena nechce. (smích) Máme tady dobré zázemí v přírodě a několik krav pro případ, že by v obchodech došlo jídlo, takové chodící ledničky. Z té naší pohody na konci vesnice se nám zkrátka nechce odejít. V Česku bych musel do Prahy nebo do Brna, někam, kde bych se uživil jako grafik. Kdybychom bydleli někde v paneláku, tak by to nebyl problém, ale když žiješ obklopený lesem, tak se ti odtamtud nechce.

Co jsi vystudoval a co tě inspirovalo, než ses dostal ke konopí?

Jsem vystudovaný elektrotechnik v armádě, spojař speciálních jednotek. Dokonce jsem dva roky v armádě i sloužil, ale záhy jsem pochopil, že to nebude práce pro mě. Potom jsem se různě poflakoval a v podstatě jsem zabředl do světa zakázaného, kde jsem se poflakoval ještě víc. Nakonec jsem si ale řekl, že to stačilo. Pracovat se mi nechtělo, tak jsem šel studovat. Shodou náhod jsem se dostal k filozofii a estetice, nakonec se ze mě stal magistr dějin umění a teorie myšlení.

Drogy jsou na Slovensku považovány za větší zločin než cokoli jiného.

Tím se mi dost změnil pohled na svět, protože jsem se ze života plného večírků a absolutní divočiny přesunul do světa akademického. Zajímal jsem se hlavně o existenciální a postmoderní filozofy. V rámci propojení umění a filozofie mě fascinovala především psychedelie, a to jak v umění samotném, tak v rituálech a šamanismu, které silně ovlivnily vývoj lidstva. Když to shrnu, jsem vystudovaný učitel filozofie a estetiky, kreativec, grafik, bývalý voják a otec dvou dětí, který našel svůj klid na konci dědiny, odříznutý od lidí. Utnul jsem na dvanáct let kontakt se světem, protože mi všichni strašlivě lezli na nervy. Ale s #freepepo se všechno obrátilo naruby.

Psychedelika tě zajímala proto, že jsi chtěl poznávat změněné stavy vědomí, anebo šlo o formu samoléčby?

Když jsem s nimi v devatenácti začal, o ničem takovém jsem nepřemýšlel, nehledal jsem v tom nic hlubokého. Prostě jsme si s kamarády užívali a objevovali světy, které jsme dosud neznali, a fascinovalo nás to. Nešlo ani o samoléčbu. V té době jsem ještě nevěděl, že trpím poruchou pozornosti. Vždycky jsem se zkrátka považoval za typického darebáka ze zadní lavice. Žít s poruchou pozornosti je těžké – i proto jsem před lidmi utekl. Koneckonců i to experimentování s látkami měnícími vědomí byl původně nejspíš útěk před světem, ve kterém jsem se necítil komfortně. Obnášelo to spoustu zábavy, ale i problémů, abych byl objektivní. Roky šly, vpřed kráčela i věda, a po čase převážil léčebný aspekt konopí a psychedelik.

Nejdříve ses lidí stranil, teď je zachraňuješ a bojuješ za jejich práva. Jak a proč vzniklo #freepepo?

Celé to začalo kvůli kamarádovi Pepovi. Už v minulosti jsem slýchal, že lidé končí za konopí na dlouhá léta ve vězení, ale nijak mě to tehdy nepálilo, poněvadž jsem měl svých problémů dost. Až s Pepem se ve mně něco zlomilo, když jsem viděl, jak ho předvedli před soud s rukama připoutanýma k opasku na břiše, odkud vedly řetězy až ke spoutaným nohám.

Zacházeli s ním jako se zvířetem. Dodnes z toho mám trauma. Den po soudu jsem si sedl k počítači a založil skupinu na Facebooku, kde jsem všechnu tu zlobu, co se ve mně za ty roky nasbírala v tichu na konci vesnice, odkud jsem původně nechtěl nic řešit, začal chrlit ven. Podobnou zlobu na svět očividně pociťovalo větší množství lidí, kteří se toho chytili, a tak začalo vznikat #freepepo.

Čím že se Pepo provinil, Jaký mu hrozí trest?

Za několik kilo konopí – nevíme kolik, protože to soud dodnes neurčil – měl Pepo dostat dvacet let nepodmíněně v třetí nápravně-výchovné skupině s vrahy a násilníky, a to přestože neměl žádný záznam v trestním rejstříku. Byl jsem rozsudkem naprosto šokován a říkal si, že s tím přece někdo musí něco udělat. Když mi pak šrotovalo v hlavě, kdo bude ten někdo, došlo mi, že nemůžu čekat na někoho dalšího…

Zpočátku to asi nebylo jednoduché.

První dva roky fungování #freepepo byly dost divoké, najednou jsem musel komunikovat s celými zástupy lidí. Dennodenně jsem protelefonoval pět šest hodin a neustále něco organizoval – koncerty, debaty, točil videa nebo psal dopisy.

Jsme velmi nevzdělaná země, v níž lidé snadno podléhají předsudkům a propagandě.

Musel jsem sám sebe trochu popřít, ignorovat své ADHD, které mě vždy dovede k závěru, že nic nemá smysl. Musel jsem se soustředit na cíl, nepřijímat ani reflexe od lidí z okolí. Jediná cesta byla na tom makat.

Máš i nějaké pomocníky?

Od začátku spolupracuju s kamarády Cibulou a Bohušem, kteří mi pomáhají s převážením věcí autem nebo se stavěním a výrobou propagačních materiálů. Posun nastal, když se nám v partě vyprofilovali dva odborní garanti, a to veterinář Peter Vojtko, který se zaměřuje na léčbu konopím, a právník Tomáš Zábrenszki.

Jaké jsou dnes hlavní aktivity vašeho spolku?

Teď nabízíme hlavně poradenství pro lidi, kteří mají nějaký problém, například je s něčím chytili. Většinou to končí tak, že jim řeknu, aby si nechali pomoct od právníka. Mnozí si totiž myslí, že to vyřeší sami, a pak dopadnou špatně. Také chodíme na debaty všude, kam nás pozvou, stejně jako na nejrůznější akce nebo festivaly. Dále píšeme dopisy vězňům, když nás osloví jejich rodiny. Zájemce chodíme podpořit k soudu, abychom soudcům ukázali, že se lidé o tuto tematiku zajímají. Taktéž komentujeme zákony. Nedávno u nás ministerstvo zdravotnictví chtělo zasáhnout do tvorby CBD výtažků s odkazem na zcela vymyšlený předpis EU, takže Petr a Tomáš vytvořili petici usilující o to, aby tento návrh v současné podobě neprošel.

Kdy přesně spolek vznikl?

První soud s Pepem byl v roce 2021, Občanské sdružení #freepepo vzniklo v roce 2022. Ten hashtag tam máme, protože to dobře funguje na sociálních sítích, a navíc představuje vězeňskou mříž. V logu máme konopný list za mřížemi.

Kdo je vlastně Pepo?

Pepo je můj kamarád a řidič z povolání. V prvé řadě je to přátelský a neuvěřitelně vstřícný člověk s velkým srdcem. Vždycky rád pomohl, když bylo potřeba něco někam dovézt nebo opravit, a nic za to nechtěl.

Mimo jiné je nositelem zlaté Jánského plakety za darování krve. Jenže pěstoval konopí a někdo ho udal, naběhla k němu zásahovka. Když ho propustili z vazby, nikde ho nechtěli zaměstnat, protože je trestaný, a navíc i vyšetřovaný na svobodě. Naštěstí se mu podařilo sehnat místo v odtahové službě.

Do budoucna nemá asi moc dobré vyhlídky?

Právník nám řekl, že kdyby jej soudili kvůli zabití, ublížení na zdraví nebo finančnímu podvodu, tak by už dávno trestní řízení skončilo z důvodu zmatečnosti soudního jednání. Jelikož se ale jedná o „drogy“, které jsou podle všeho na Slovensku závažnějším zločinem než vražda nebo znásilnění, tak chtějí Pepa za každou cenu odsoudit. Aktuálně je po čtvrtém soudu odsouzený z dvaceti let v trojce na osm let v jedničce. Odvolal se opět ke krajskému soudu, kde by se brzy měl konat další proces. Jsou natolik odhodlaní jej odsoudit, že se nezdráhají porušovat zákon, a to od začátku vyšetřování a prvních Pepových výpovědí až po zcela neodbornou konzultaci se soudní psychiatričkou.

Pokud u sebe na Slovensku přechováváš nad dvacet kilo konopí, můžeš dostat doživotí.

I během soudního řízení došlo k nedodržení několika principů trestního pořádku. Ministerstva spravedlnosti i vnitra všechny chyby ze strany státu zametla pod koberec. Krajský soud si je dobře vědom, že je to celé špatně, ale jelikož nemůžou přiznat, že to pokazil stát, tak poukazují na jiná pochybení. Jejich cílem je, aby nevyplavalo na povrch, že Kriminalistický a expertizní ústav během vyšetřování důkazů pochybil. Důkazní materiály totiž vyhodnocoval běžný zaměstnanec, který není soudním znalcem. Důvod, proč se to snaží zamést pod koberec, spočívá v tom, že by pak nepřeberné množství dalších trestaných lidí mohlo požádat o obnovu trestního řízení.

Kolik času strávil Pepo ve vazbě?

999 dní.

Možná na Slovensku na rozdíl od Česka chybí politicky angažovaní odborníci, kteří dokážou prosadit novou legislativu.

Každý, kdo chtěl udělat kariéru a nic jej tady nedrželo, radši ze Slovenska utekl. Rozsah těch, kdo se tady odborníky mohli stát, je velmi malý. Na Slovensku je navíc hodně slabá úroveň vzdělanosti, takže běžnému voliči stačí říct, že zlí svobodomyslní liberálové chtějí, aby vaše děti fetovaly. Každý, kdo by se tady chtěl zabývat drogovou problematikou, nahrává na smeč populistickým politikům, kteří tě označí za toho, kdo chce děti naučit brát drogy. Podobný prohibicionismus jim nabízí úžasný politický kapitál, který v kombinaci s velkou nevzdělaností a úspěšnou ruskou propagandou představuje skvělou zbraň proti komukoli. Z toho důvodu se tématu konopí příliš nevěnují ani umělci a žádný politik do něj rozhodně zabrušovat nebude, protože to je záruka neúspěchu.

Zahlédli jsme odpověď Ministerstva zdravotnictví vašemu sdružení, že konopí nemá do dnešního dne žádné prokazatelné léčivé účinky a basta.

Ano. A takoví lidé řídí náš stát a nejsou zdaleka jediní, co něco takového tvrdí. Jeden například prohlásil, že konopné masti mají stejný účinek jako metamfetamin, a proto musí konopí zůstat i nadále nelegální. Ministr spravedlnosti Susko zase uvedl, že na velké množství konopí se umírá. Politický prohibicionismus je u nás velmi úspěšným nástrojem, jak si nahrabat body.

Ruku v ruce s touto stigmatizací a tabuizací na Slovensku jde i to, že u vás máte mnohem přísnější tresty.

Nyní se sice jedná o novele zákona, ale ta v zásadě nic nemění. Pokud u sebe přechováváš nad dvacet kilo konopí, stále můžeš dostat doživotí. I nadále tě můžou odsoudit k 15–25 letům, pokud máš více než kilo. Tak to máme u nás nastavené.

Zákony samy o sobě by ovšem nepředstavovaly takový problém, kdyby naši soudci nebyli tolik předpojatí. Toho si už v roce 2017 všiml Nejvyšší soud, když slovenské soudce požádal, aby upustili od praxe exemplárního trestání za drogové přečiny. Ti v tom ale stále pokračují, protože je to pro ně všechny výhodné.

Těmi všemi myslíš koho?

Je to výhodné i pro policisty, kterým stačí vydat se do zapadlé vesnice a zatknout tam tři kluky, co spolu kouří: za jeden joint je minimálně dvanáct let vězení, takže následují bodíky navíc pro proaktivního policistu. A prokurátoři mají podobné případy taky rádi, protože se vždy rychle vyřeší a všichni se ke všemu ze strachu přiznají. U soudu se pak výše trestu na základě rozpitvání výpovědí uměle navýší až na dvacet let. Obviněný se lekne a raději podepíše s prokurátorem dohodu.

Policejní velitel coby obyčejný úředník se v médiích nemá co vyjadřovat k problematice konopí.

Policisté, prokurátoři a soudci tak mají snadnou práci a vězeňská správa obdrží úžasného, poslušného vězně. Všichni jsou spokojení, takže proč by měli něco měnit? Pak stojí za zmínku, jací lidé se na Slovensku veřejně vyjadřují k prohibici a problematice drog. Úředníci, politici a bezvýznamní sportovci, když jim za to zaplatí. Naopak u nás nezaslechneš ve veřejném prostoru žádné psychiatry, lékaře, adiktology, terénní pracovníky ani odborníky na prevenci.

Někdy hrají roli užitečného idiota samotná média.

Trnavský policejní velitel se u sebe v kanceláři nechává vyzpovídat novináři, aby jim sdělil, že je proti legalizaci konopí. K čemu je nám ale názor nějakého úředníka? Vždyť to není ani psychiatr, ani lékař, ani adiktolog, ani sociolog. Jediné, co by měl mít na starost, je čistota uniformy a jestli jsou všechna policejní auta natankovaná. K tomu ho zavazuje zákon. Určitě se nemá co vyjadřovat k dekriminalizaci a problematice konopí. A novináři jsou ještě natolik hloupí, že ho zcela nekriticky vyslechnou a vůbec nenamítnou, že jeho osobní názory nejsou relevantní.

Copak na Slovensku není vědomí o tom, že se konopí v minulosti hojně užívalo jako léčebná bylina i hospodářská plodina?

Jsme velmi nevzdělaná země a lidé u nás snadno podléhají předsudkům a propagandě. Působí u nás například organizace Slovensko bez drog. Tváří jejich kampaní byl třeba cyklista Sagan nebo raper Rytmus. Tato organizace po vesnicích i městech distribuuje letáky, ve kterých se píše, že konopí způsobuje rakovinu jater, neplodnost a různé psychózy. Zkrátka tu máme velmi silnou protikonopnou lobby.

Jak to vůbec vypadá na Slovensku s léčebným konopím?

Náš odborný garant na právní otázky Tomáš Zábrenszki se na to dotazoval Ministerstva zdravotnictví, odkud mu odepsali, že o tom neexistují žádné studie, a proto nemají důvod se něčím takovým vůbec zaobírat. Podle zmiňované novely zákona by navíc měly být do budoucna dostupné na slovenském trhu pouze izoláty CBD, a ty, jak víme, pomáhají jen ve velmi specifických případech a jinak jsou vcelku zbytečné.

Nejvyšší soud v roce 2017 požádal soudce, aby upustili od praxe exemplárního trestání za drogové přečiny. Ti v tom ale stále pokračují.

Celospektrální výtažky přitom pomáhají s řadou různých neduhů a dovedou usnadnit život tolika lidem. U nás se ale tento průmysl snaží naprosto zadusit a zabít, takže ani v tomto ohledu pro nás nevidím zrovna světlou budoucnost. Vláda dokonce nechala propadnout dva miliony eur od Evropské unie, které měly napomoci se vzděláváním lékařů o léčebném konopí. Zájem ze strany Ministerstva zdravotnictví je prostě naprosto nulový. Vyloženě nám tehdy odepsali, že si nemáme na co stěžovat, protože existuje spousta jiných povolených látek, které se za drogy vlastně ani nepovažují. Třeba Lexaurin, to je obyčejný lék.

Odvyknout si od Lexaurinu přitom není vůbec snadné.

Pokud máte dobré konopí, tak je to o dost snazší.

Máte na Slovensku také zákon o šíření toxikomanie?

Ano, ale dlouho ho nikdo nevyužil. Možná až po tomto rozhovoru. Ovšem dokud se tady nezačnou konat soudní pře a společenské tahanice, tak se situace nikam nepohne. Drogy jsou totiž na Slovensku považovány za větší zločin než cokoli jiného. Naše národní smýšlení je takové, že když někoho zabiješ, tak to byla jednorázová záležitost, zabitý zůstane po smrti a ty za to budeš nějakým způsobem potrestán. Jakmile jsi ovšem měl co dočinění s drogami, tak jsi vlastně zodpovědný za miliony mrtvých po celém světě. 

Co bys vzkázal českým uživatelům léčebného konopí, kteří by se chtěli vypravit na Slovensko?

Klidně si cestujte, protože vás kryje evropský zákon o tom, že se se svým lékem můžete na území EU vydat kamkoli. Pokud vás s tím bude někdo otravovat, vysoudíte na nich nemalý obnos.

Alexander Račkovič (*1977)

Alexander Račkovič je vystudovaný učitel filozofie a estetiky, bývalý voják, otec dvou dětí, kreativec a grafik. V roce 2022 založil Občanské sdružení #freepepo, které vystupuje na podporu Josefa Šipoše, jemuž v důsledku drakonických trestních sazeb hrozí 20 let odnětí svobody a propadnutí majetku za pouhé pěstování konopí. Alexander spolu s kolegy ve sdružení prosazují zásady humanismu, subsidiarity trestní represe a práva na zdravotní péči, cíleně podporují slovenské konopné vězně a jejich rodiny, usilují o nápravu trestního práva a dekriminalizaci konopí. Neúnavně pořádají informační kampaně a veřejné akce na podporu racionální drogové politiky.

Zdroj: https://magazin-konopi.cz/